Děda Javoříčko stavěl. Já ho pomáhám oživit, říká mladík
Javoříčko - Zatímco v roce 1937 mělo Javoříčko třiatřicet domů a sto sedmdesát čtyři obyvatel, o deset let později zde stály tři domy, ve kterých žilo jen dvanáct obyvatel. V současnosti zde žije čtyřicet šest lidí. Jedním z nich je i student čtvrtého ročníku pardubické Fakulty ekonomickosprávní Martin Vyhlídal, potomek obětí javoříčské tragédie. Společně s přáteli založil Občanské sdružení Javoříčko. „Víme, že jen samotná péče o parkovou úpravu okolo pomníku a hrobu obětí je pro obecní pokladnu velkou zátěží, a proto chceme při úpravě pietního místa pomáhat. Naším cílem je také přispět ke zvýšení turistického ruchu, vytvoření nových pracovních příležitostí a chceme také pečovat o vzhled obce,“ říká mladík. * Ve vašem sdružení jsou většinou mladí lidé. Co vás vedlo k tomu, že ve svém volném čase pomáháte Javoříčku. Můj děda Javoříčko stavěl. A já i moji přátelé máme k obci vztah. Díky zdejším jeskyním tato místa navštíví padesát tisíc lidí ročně. Proto nás mrzí, že se návštěvníci nemohou dozvědět, co se tam stalo. U zdejšího památníku chybí sociální zařízení... * Jak to chcete změnit? Spolupracujeme s obcí Luká, jejíž místní částí je právě Javoříčko. Společně chceme vybudovat nové kulturní a turistické středisko. Díky němu snad vejde Javoříčko ještě více do povědomí jako turistické centrum. Návštěvníkům chceme nabídnout více služeb i možnost zhlédnout malou expozici o historii obce, zejména pak tragédii, k níž tu došlo na konci války. * Na den dnešního výročí jste připravili i brožuru o pietním místu v Javoříčku... Za minulého režimu byly každých pět let vydávány nejrůznější brožury o tragédii. Všechny však měly nádech minulého režimu. Proto jsme chtěli vydat publikaci nezatíženou žádnou ideologií. Pro turisty jsme ji přeložili do němčiny a angličtiny. * Orůzných důvodech samotného vypálení tam však není zmínka... To je záměrně. Nikdo neví, jak to ve skutečnosti bylo. Byl bych nerad, aby některá z tezí obvinila dávno mrtvé obyvatele, kteří se nemohou bránit. Foto popis| Martin Vyhlídal 05.05.2005 - ROMAN HELCL - str. 03 Vypálení Javoříčka. Stále záhada Nacisté vypálili na konci války osadu a povraždili 38 mužů. Historikové hledají důvod proč Téma Javoříčko - Když se před šedesáti lety probouzeli obyvatelé Javoříčka na Litovelsku do nového dne, nikdo z nich netušil, jakou tragédii zanedlouho všichni zažijí. Po chvíli však jarní vzduch prořízla střela z pancéřové pěsti a zapálila první chatu u lesa, která patřila Františku Lužnému. Zanedlouho plameny postupně šlehaly i na dalších domech. Zachránila se jen malá kaple a škola. Za pár hodin nacisté povraždili všechny zdejší muže. Celkem jich bylo 38. Do konce války zbývaly tři dny. Vypálení jako odplata? Přestože si v těchto dnech připomínáme šedesáté výročí této tragédie, dodnes je zahalena mnohými tajemstvími. Například se neví, proč Němci vlastně obec vypálili. O tom existují jen domněnky a dohady. „Většina historiků se domnívá, ale není to prokázáno, že nacisté Javoříčko vypálili jako pomstu za to, že partyzáni předtím zavraždili ženu a děti německého hajného Victora,“ míní historik Josef Bartoš, který před pěti lety události věnoval knihu s názvem Javoříčko - pravda a legendy. Partyzáni, kteří sídlili u Javoříčka, totiž údajně 10. dubna 1945 začali pohřešovat svého velitele, který se nevrátil z pochůzky. Mysleli si, že jej Němcům udala právě žena hajného Hilda, a proto ji i s dětmi zastřelili a jejich dům zapálili. Kromě ní zavraždili i další tři osoby, mimo jiné i starostu nedalekého Veselíčka, který přijel hasit v hájovně založený požár. „Pokud bychom přistoupili na domněnku, že Javoříčko bylo vypáleno kvůli této partyzánské akci, zjistíme, že tato teorie má nedostatky. Němci totiž v takových případech zasahovali vždy ihned a ne pětadvacet dní po události. Navíc ani v žádných dostupných materiálech žádná souvislost není,“ konstatuje historik. Podle něj však nacisté mohli Javoříčko vypálit také kvůli tomu, aby svým kumpánům zajistili klid pro jednu z mála ústupových cest. Vraždící komando SS Ať už to bylo jakkoliv, ráno 5. května 1945 začali příslušníci SS pomalu obkličovat osadu Javoříčko velkým obloukem z lesa, od osady Březiny a obce Střemeníčko. Kolem deváté hodiny vše vypuklo. Nikdo neměl přesné zprávy o tom, co se v osadě děje. Jen sloupy dýmu a silné rány označovaly hrůzu a neštěstí. „První informace došly až pozdě odpoledne. Všichni muži od 15 let, až na ty, kterým se podařilo utéct potokem, skrýt se, nebo kteří byli za prací mimo osadu, byli zastřeleni. Někteří museli lehnout na zem a byli zezadu popraveni. Mnozí byli utlučeni v hořících domech, kde se později našly jejich spálené mrtvoly. Ti, kteří se chtěli spasit útěkem, byli hlídkami buď zastřeleni mimo osadu, nebo vráceni zpět a teprve brutálním způsobem ubiti,“ popisuje události předseda Občanského sdružení Javoříčko Martin Vyhlídal. ženy a děti pak musely podle něj opustit osadu a vyhnat dobytek. Ten pak Němci buď zastřelili, nebo jej odvezli neznámo kam. „Celkem bylo zabito osmatřicet mužů. Nejmladší měl patnáct let, nejstaršímu bylo šestasedmdesát. Stejný osud stihl i ty muže, kteří náhodou pobývali v Javoříčku nebo vesnicí a okolím procházeli,“ popisuje Vyhlídal. Ostatní ženy přečkaly nejtěžší hodiny nedaleko Veselíčka. „Tam jsme slyšely všechny výbuchy jednotlivých pancéřových pěstí či granátů a střílení z automatů i kulometů. Při tom jsme se bály o životy svých mužů. Až teprve po druhé hodině odpoledne přišel hospodář Dokoupil, kterého nechali na světě, se zprávou, že všichni muži, kteří zůstali ve vesnici, jsou zastřeleni a všechny domy vypáleny,“ popsala ve svých pamětech svědkyně masakru Marie Zapletalová z Javoříčka. Vraždící komando SS se vrátilo na svou bouzovskou základnu po třinácté hodině. V pondělí 7. května pak několik mladých mužů z nejbližšího okolí, hlavně ze Střemeníčka, muselo vykonat smutnou, ale nutnou práci. Vykopali hlubokou šachtu, kam uložili oběti. Pamětníci vypovídají, že mrtví byli po deskách spouštěni dolů do hrobu, kde je ukládali do dvou řad. Vždy dva a dva na sebe, očima k východu. Na každého pak položili smrkovou větvičku. „Přestože jsou dodnes na události nejednoznačné názory, nejvíc památce javoříčských lidí prospějeme, budeme-li hledat pravdu a nebudeme si vymýšlet, včetně poměrně laciných nových pohledů. Nejvíc tyto oběti uctíme tím, že na ně nebudeme zapomínat,“ dodává historik Josef Bartoš. Foto popis| PŘED ŠEDESÁTI LETY... 5. května 1945 vypálili nacisté osadu Javoříčko. Zabili také 38 mužů. Jen sloupy dýmu a silné rány označovaly hrůzu a neštěstí. Foto autor| FOTO: ARCHIV MARTINA VYHLÍDALA Foto popis| ... V SOUČASNOSTI. Jiří Zapletal, pamětník vypálení obce Javoříčko nacisty, stojí u současných domů. „Člověk to má v živé paměti. Podívám se z okna, vidím školu, památník a všechny ty události, které jsem tady zažil, se ve mě převíjí jako film. Pro desetiletého kluka to bylo něco strašně tragického. To se nedá zapomenout.“ Foto autor| FOTO: MAFA - LUDĚK PEŘINA 05.05.2005 - (roh) - str. 03

Text Martin Vyhlídal

© VM